Režim oddělených jmění

Režim odděleného jmění představuje smluvní modifikaci zákonného režimu společného jmění manželů. Zákonný režim společného jmění manželů je upraven v § 709 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Zjednodušeně řečeno, do společného jmění manželů (dále jen „SJM“) náleží to, co nabyl jeden z manželů či oba manželé společné za trvání manželství se zákonnými výjimkami. Součástí SJM je také zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Součástí SJM je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím jeho výlučné vlastnictví. Součástí SJM jsou ale také dluhy převzaté za trvání manželství s určitými zákonnými výjimkami. V případě zániku manželství (např. rozvodem), je pak třeba SJM vypořádat.

NOZ umožňuje regulovat obsah společného jmění dle vůle snoubenců i manželů, samozřejmě však s ohledem na stanovení jistých limitů obsažených v zákoně. Takovým limitem ne např. forma smluvní modifikace zákonného režimu SJM – smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny. Dalším limitem je např. skutečnost, že smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu. Limitem je také ochrana práv třetích osob, kdy smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky.

Ustanovení § 717 NOZ vyjmenovává možnosti smluvní modifikace zákonného režimu SJM. Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Jednou z možností, kterou manželé mohou zvolit, je režim oddělených jmění.

V předchozí právní úpravě mohlo být SJM zúženo, ale smluvně ani rozhodnutím soudu nemohlo být nikdy úplně vyloučeno. Nová právní úprava zavedla režim oddělených jmění jako nový způsob smluvní modifikace zákonného režimu.

Rozhodnou-li se ti, kteří chtějí uzavřít manželství (snoubenci) pro režim oddělených jmění, jejich společné jmění nikdy nevnikne. Uzavřením manželství se pro ně v majetkové oblasti nic nemění a aktiva i pasiva budou nabývat stejně, jako tomu bylo před uzavřením manželství. Režim oddělených jmění může být zvolen také kdykoliv za trvání manželství (manželé), přičemž zpravidla nejdříve dojde k vypořádání majetku, který už manželé nabyli do společného jmění. SJM, pomineme-li speciální režim obvyklého vybavení rodinné domácnosti, nevzniká, a to ani ke dni zániku manželství a není tedy co vypořádávat.

V režimu oddělených jmění tak nabývá manžel majetek zcela samostatně, výlučně do svého vlastnictví. Druhý z manželů si nemůže nárokovat ani část jeho majetku. Každý z manželů i hospodaří výlučně se svým majetkem a odpovídá za dluhy jím způsobené.  I v rámci režimu oddělených jmění má však specifické postavení obvyklé vybavení rodinné domácnosti. Obvyklé vybavení rodinné domácnosti musí bez ohledu na to, kdo předměty zakoupil, sloužit k uspokojení potřeb rodiny jako celku, zejména nezletilých dětí. S obvyklým vybavením rodinné domácnosti si tedy ani manželé mající režim oddělených jmění nebudou moci nakládat dle libosti, ale pouze s ohledem na rodinu a nezletilé děti.

Jednoznačně doporučujeme zaevidovat smlouvu o volbě režimu oddělených jmění do veřejného Seznamu listin o manželském majetkovém právu, který vede Notářská komora České republiky. Takovýmto zaevidováním se zvolený režim stává automaticky účinný vůči třetím osobám, např. vůči věřiteli jednoho z manželů. Manželé se mohou těchto smluv vůči třetím osobám vždy dovolat, i když tyto třetí osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny, jsou tedy vůči třetím osobám bez dalšího účinné. To je dáno i tím, že tento seznam je veřejně přístupný přes internetovou stránku Notářské komory České republiky. Bez zaevidování smlouvy ve veřejném seznamu je smlouva účinná jen mezi manžely, případně je účinná vůči třetí osobě, jen a pouze v případě, že tato osoba byla manžely o smlouvě dostatečně informována.

Pracovní poměr na dobu určitou I.

Pracovní poměr je vedle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jedním ze základních a zároveň nejčastějších pracovněprávních vztahů. Pracovní poměr v se zakládá pracovní smlouvou nebo ve stanovených případech jmenováním. Zákoník práce preferuje sjednávání pracovních poměrů na dobu neurčitou, což je vyjádřeno v ustanovení § 39 odst. 1 zákoníku práce tím, že pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání, a dále také zákonným omezením tohoto druhu pracovního poměru. Není pochyb o tom, že doba určitá není pro zaměstnance tak lákává, jako pracovní poměry trvající na neurčito, kdy má zaměstnanec jistotu trvalé práce, výhody pracovního poměru na dobu neurčitou, jež spočívají v počtu týdnů dovolené, odstupného, nemocenských dávek apod. Ne vždy je však pro zaměstnavatele žádoucí sjednávat pracovní poměry s neurčitou dobou trvání a není tak zvláštností, že řada zaměstnanců ve svých pracovních smlouvách nalézá přesné ohraničení doby trvání jejich pracovního poměru. Pracovní poměr na dobu určitou je tak hojně sjednávaným druhem pracovního poměru. Na co si dát pozor při jeho sjednávání a jaká úskalí mohou nastat, bude předmětem několika krátkých příspěvků, když v prvním se zaměříme na tuto problematiku v obecné rovině.

Pokračovat ve čtení „Pracovní poměr na dobu určitou I.“